Čec 22
Zklamání je přímoúměrné velikosti firmy, na kterou se spoléháte
Mnoho začínajících online podnikatelů vytváří svůj web na míru některé z velkých firem a ve svém snu mají naprosto jasno: „po tomhle musí Microsoft skočit,“ omílá ve svých myšlenkách velká spousta webmasterů a jejich sen o partnerství s nadnárodní korporací je žene kupředu. Když pak ale narazí na realitu, jejich zklamání je většinou přímoúměrné velikosti firmy, na kterou se tolik spoléhali.
Už mnohokrát jsem slyšel nebo četl něco ve smyslu „Až to bude hotové, nabídnu to Microsoftu“. Jen málokdy se však už někde dočtu, že by Microsoft koupil nějaký nový projekt. Podobné je to pak třeba u vyvíjení nejrůznějších aplikací, po kterých bude mít zájem zcela určitě některý z mobilních operátorů či vyhledávače Seznam a Google.
Všichni ti, co něco takového povídají ani na chvíli nepochybují a tom, že by to mohlo být jinak. Mají naprosto jasno. Jejich projekt je tak skvělý, tak ojedinělý a tak dokonalý, že není možné, aby o něj zájem neměli.
Až to dodělám, nebo ještě lépe těsně před dokončením, to nabídnu a obratem mi přijde mail ve znění „to bereme“.
Jasný scénář dostane nepatrné trhliny už tehdy, když se rozhodnete poslat e-mail se svou neodolatelnou nabídkou.
Jediné, nač narazíte na webu vámi vysněného partnera, je totiž kontaktní formulář na zákaznickou podporu a v lepším případě na asistentku nějakého řadového managera.
Velké trhliny pak získá váš plán po té, co vám ta nicka ze zákaznické podpory odmítne dát telefon na generálního ředitele.
Smíříte se tedy s tím, že svou nabídku musíte zaslat někomu imaginárnímu a vůbec netušíte, zda se dostane do těch správných rukou.
Svou nabídku a popis vámi vytvořeného veledíla formulujte co nejpodrobněji a tedy nejméně na několik stran a rozhodně nevynechte žádný detail. Čtení vaší nabídky by mělo zabrat několik desítek minut. Dejte ale pozor, aby v ní nebylo vyzrazeno vaše hlavní know-how, protože pak by vám vaše dílo prostě jen sprostě zkopírovali.
Tak a konec ironie a hlavně konec snění.
Realita je taková, že většinou přijde velké zklamání a toto zklamání je pak přímoúměrné nejen velikosti firmy, kterou jste si zvolili za partnera, ale dále přímoúměrné vámi vysněné dokonalosti vašeho projektu.
Čím více je ve vaší mysli váš projekt lepší a čím je vámi oslovená firma větší, tím větší je pak vaše zklamání po té, co se vám za pár týdnů dostane od sekretářky některého z managerů odpovědi
„Děkujeme za nabídku, ale o spolupráci nemáme zájem“
Nepřímá úměra pak platí pro délku odpovědi od té sekretářky a vaší nenávisti k ní. Čím kratší je odpověď, tím více jste vy nasraní.
No takhle pak budete smýšlet o těch, které jste ještě před pár dny považovali za své budoucí chlebodárce a obchodní partnery:
Pro ty, kdo mě ještě nešmírujou: Sledovat @PetrJenik„Jak ta pí*a zk*rvená může dopr*ele napsat, že nemá zájem, když to ani nečetla. Bůh ví jestli to ta pí*a dala tomu ču*ákovi přečíst a bůh ví jestli to ten vym*danej ču*ák vůbec četl. Jsou to svině arogantní. Kdyby to ty zm*di četli, tak by to museli vzít.“
Pokud se chcete stát sponzorem tohoto mého blogspotu a mít na tomto místě svůj inzerát, není nic jednoduššího.
Více se dozvíte a vložit svůj inzerát můžete přímo TADY.
Přijde mi, že takových online začínajících podnikatelů je v poslední době čím dál tím víc a každý z nich svůj projekt rovnou nazývá startupem. Realita je doopravdy taková, jak popisuješ. Mnohem zdravější je opačný přístup, protože o opravdu zajímavou a přínosnou službu velké firmy projeví zájem tak nějak „automaticky“ – viz prodej služeb jako byl FriendFeed nebo FeedBurner. Nikdy bych nedělal projekt s očekáváním, že ho koupí nějaká velká firma (třebaže každý sní o pohádkovém exitu). Naopak dělám projekt tak, aby řešil nějaký problém, mluvilo se o něm a měl přidanou hodnotu.
Něco na tom bude…